Nejdůležitější důvody, proč se sociální ekonomikou zabývat, v čem může být tento koncept prospěšný společnosti i konkrétním lidem. Text vychází z materiálu občanského sdružení OEFEUS které se sociální ekonomice věnuje v rámci projektu Hefaistos. Mezi lidmi a mezi oblastmi jimi obývanými vzniká od samého počátku historie nerovnost šancí. Ta se nepodařila v průběhu dějin odstranit a v současné době se s ní setkáváme také v existující tržní ekonomice, založené na svobodném podnikání za účelem dosažení zisku.

Těmto sociálním nerovnostem jsou vystaveny zejména nezaměstnaní, noví absolventi škol bez předchozí praxe, lidé s nedostatečným vzděláním, lidé předdůchodového věku, lidé bez vyhovujícího bydlení, lidé chudí a matky s malými dětmi. Dále pak i osoby, které se z různých důvodů ocitly mimo hlavní proud společnosti a ztratily přiměřené životní zázemí, zejména bydlení a zaměstnání, tím i finanční příjmy. Specifickou skupinu pak tvoří lidé se zdravotními problémy, zdravotně postižení nebo jinak hendikepovaní, drogově závislí, bezdomovci, lidé po návratu z výkonu trestu, z psychiatrických léčeben, po návratu z dlouhodobé nemoci a další. Novodobou skupinu pak tvoří přistěhovalci a uprchlíci, zejména bez odborných a jazykových znalostí, a etnické menšiny.

Sociální ekonomika je konceptem, který prostřednictvím zaměstnání a dalších aktivit umožňuje těmto skupinám opětovnou integraci do společnosti. Vedle zapojování znevýhodněných skupin občanů do pracovního procesu sociální ekonomika přispívá k vytváření rovných podmínek mezi skupinami občanů, včetně rovnosti mezi muži a ženami.

Sociální ekonomika je proto i součástí sociálního a ekonomického modelu Evropské unie, která aktivity v oblastech vzdělávání, zaměstnávaní a začleňování znevýhodněných skupin podporuje v řadě projektů. Sociální ekonomika v zemích Evropské unie zahrnuje více než 900 000 podniků a představuje asi 10% hrubého domácího produktu a zaměstnanosti.

Koncept sociální ekonomiky založený na otevřenosti a sociální solidaritě souvisí s jedním z nejhorších civilizačních jevů - s chudobou v zemích, kde je „v průměru“ všeho dostatek. Chudoba přitom neznamená jen nepřítomností peněz. Pojetí vypracované původně pro rozvojové země je dnes přijímáno jako základ sociální politiky i v rámci EU. Podle něj „chudoba není definována pouze na základě nedostatečného příjmu a nedostatku finančních prostředků, ale zahrnuje také bezmocnost, neexistenci přístupu k dostatečným zásobám potravin, vzdělání a ke zdravotní péči, k přírodním zdrojům a pitné vodě, půdě, zaměstnání a k možnostem získat úvěr, přístup k informacím, službám a infrastruktuře a k možnosti ovlivňovat politické dění…“ (in Caritas Europa "2001 Report on Poverty in Europe“).

Všechny výše zmíněné náležitosti jsou potřebné k tomu, aby sociálně znevýhodněné skupiny a populace získaly vliv na svůj vlastní rozvoj, rovnost šancí a možnost života v bezpečnějším prostředí.
 

Sdilejte: