Koncept sociálního podnikání - Petra Francová - Sociální podnikání a jeho širší zázemí, kterým je sociální ekonomika, se začalo rozvíjet v Americe i v Evropě začátkem 90. let 20. století a od té doby stále nabývá na významu. Vytvoření a rozvoj tohoto nového přístupu má celou řadu jak konceptuálních, tak i praktických důvodů:

1. Vztah lidí k práci je do značné míry deformován a hledají se cesty, jak udělat pracovní činnost smysluplnější jak pro vlastní pracovníky, tak i pro společnost. V sociálním podnikání jde o provádění sociálně prospěšné činnosti za pomoci ekonomických nástrojů. Je v něm zřetelná snaha o to, aby lidé rozuměli svému podílu na celkové pracovní činnosti organizace a aby byli přiměřeným způsobem zapojeni do řízení organizace (princip participace a demokratického řízení).

2. Nezaměstnanost přináší celou řadu sociálních problémů, které potom veřejná správa obtížně řeší, a zvětšuje se podíl dlouhodobě nezaměstnaných osob na celkovém počtu nezaměstnaných. Jedná se většinou o lidi s různým druhem znevýhodnění, kteří si připadají neužiteční a stát jim poukazuje různé sociální dávky a příspěvky. Sociální podnikání se snaží tyto lidi jim přiměřeným způsobem zapojit do pracovního procesu, aby mohli vytvářet společenské hodnoty, připadat si užiteční a zmenšit podíl své finanční závislosti na společnosti.

3. Roste potřeba propojovat soukromý, veřejný a neziskový sektor – reakcí na tento trend je jak model PPP (Public – Private Partnership), tak i sociální ekonomika, která jasně překračuje hranice jednotlivých sektorů. I když se má vždy jednat o soukromoprávní iniciativu a nesení rizika jednotlivci, prvotním účelem není vytváření zisku (jeho vznik je žádoucí, ale má být vrácen do sociálního podniku). Velmi důležitá je přitom podpora veřejného sektoru. Typickým příkladem této tendence je to, že u sociálního podniku není důležitá jeho právní forma, ale co a jak dělá.

4. V současné době si všichni uvědomují, že sociální stát v podobě, jak funguje, není dlouhodobě udržitelný. Nároky lidí rostou, společnost stárne a nebude možné všechny potřeby uspokojovat z veřejných rozpočtů. Sociální podnikání zavádí ekonomický přístup do poskytování sociálních služeb (stát neposkytuje jen dotace, ale vytváří podmínky pro vlastní spolufinancování a větší využívání práce dobrovolníků). Zapojením znevýhodněných lidí do pracovního procesu se také snižují nároky na státní rozpočet. Společnost se pomalu posouvá od sociálního státu k novému smíšenému sociálnímu státu, kde je odpovědnost rozdělena mezi veřejné instituce, ziskové organizace a organizace třetího sektoru.

5. S rostoucím procesem globalizace se zvětšuje na druhé straně potřeba podporovat místní, komunitní rozměr lidského života. Nadnárodní firmy a řetězce díky své ekonomické síle prosazují takové podmínky, které jsou pro ně výhodné, ale poškozují místní drobné výrobce a místní poskytovatele služeb. Zásadou sociálního podnikání je to, že se jedná o podnikání využívající místní zdroje omezené ve své velikosti, takže může alespoň do určité míry kompenzovat negativní účinky globalizačních procesů. Chová se tak šetrně k životnímu prostředí a má velký potenciál dlouhodobé udržitelnosti. Může také zlepšovat kvalitu života ve venkovských oblastech.

Tyto tendence se promítají i do neziskového sektoru, jehož základem je občanská iniciativa a sociální prospěšnost. Nestátní neziskové organizace v rostoucí míře přejímají metody řízení ze soukromého sektoru. Stále více lidí, kteří pracují v soukromé sféře, hledá pracovní uplatnění v neziskovém sektoru, které by je více uspokojovalo a bylo by užitečné pro společnost. Významným motivem pro sociální podnikání je také řešení nedostatečného financování nestátních ne-ziskových organizací. Tyto změny je možné vystopovat i v jazyce – dříve se třetí sektor rovnal neziskovému sektoru, kdežto v současné době některé země nazývají třetím sektorem sektor sociální ekonomiky.

Návrhy definice pro sociální ekonomiku, sociální podnik NTS, Fokus

Sociální firma je subjektem sociální ekonomiky, jedním z typů sociálního podniku.

Definice sociální firmy
Sociální firma je konkurenceschopný podnikatelský subjekt působící na běžném trhu, jehož účelem je vytvářet pracovní příležitosti pro osoby znevýhodněné na trhu práce a k tomu jim poskytovat přiměřenou podporu.

Definice sociální firmy byla vytvořena v rámci projektu „Rozvoj sociální firmy“, který realizují Fokus Praha, o.s. a Sananim, o.s. V rámci tohoto projektu vznikají také standardy sociální firmy, které stojí na třech pilířích charakterizujících tento model zaměstnávání:

• Podnikání/Enterprise
• Zaměstnávání/Employment
• Podpora/Empowerment

Inspirací pro vytvoření této definice a standardů je britský model sociální firmy. Standardy a definice vznikly z potřeby vymezit model sociální firmy v podmínkách ČR, porozumět hodnotám, ke kterým se sociální firma hlásí a zajistit transparentnost sociální firmy ve vztahu k zákazníkům, zaměstnancům, veřejným institucím, organizacím a agenturám, poskytovatelům služeb v oblasti zaměstnávání, donátorům a investorům a konkurenci.

Kazuist – Beskydy pro všechny

Cíl:
Vymezení „sociálního podniku a sociálního podnikání“ jako objektu pro tvorbu a uplatňování nástrojů podpory rozvoje tohoto „zvláštního“ typu podnikatelského subjektu v rámci MSP.

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA
Ekonomické aktivity či organizace orientované na integraci osob ohrožených sociální exkluzí na pracovní trhy, poskytování služeb (zejména sociálních) na místní úrovni a šetrné využití rozvoje místních zdrojů (lidských, materiálových a finančních) při realizaci programů místního rozvoje. Zabývá se autonomními soukromými hospodářskými aktivitami, které mají významný prvek obecné, veřejné, společenské prospěšnosti, a to zejména v oblasti zaměstnanosti. Je orientována na potřeby, není řízená výlučně pro vytvoření zisku.

Sociální podnik (obecně)
Ekonomický subjekt vytvářející užitek nebo službu pro lidi sociálně znevýhodněné, kterými jsou například lidé ohrožení sociálním vyloučením (stav, ze kterého je návrat do společnosti těžký nebo až nemožný, z důvodu dlouhodobé ztráty zaměstnání, dlouhodobé nemoci, zdravotního postižení apod.). Lidé sociálně znevýhodnění mohou být v pozici vlastníků/zakladatelů, zaměstnanců nebo klientů. Sociální podniky na rozdíl od tradičních neziskových organizací se obvykle neangažují v dobročinných aktivitách či přerozdělování finančních toků, jako to dělají například nadace.

Sociální podnik – typ A (vhodné právní formy: družstvo, občanské sdružení)
Sociální podnik je podnik, který buduje sociální kapitál. Je formou společného podnikání založenou na sdílení odpovědnosti i rizika spojením zdrojů a zkušeností. Je vhodnou formou podnikání pro osoby s malým kapitálem, malým množstvím zkušeností nebo nižší sebedůvěrou. Má právní subjektivitu. Je to forma podnikání, která je sociální, demokratická a participativní. Usnadňuje uplatnění zdravotně nebo jinak sociálně znevýhodněných osob */ (dále jen „ znevýhodněné osoby“) nebo/a poskytuje Produkt znevýhodněným osobám.

Sociální = aktivovaný občany na základě jejich vzájemné svépomoci a podpory, tj. na základě horizontální dobrovolné solidarity k podpoře sociálních užitků občanů. Orientován na potřeby, primární je sociální cíl, ne zisk.
Podnik = soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku.
Produktem je míněn výsledek jakéhokoliv procesu/ (činnosti), který slouží k uspokojování potřeb znevýhodněných osob uvnitř i vně sociálního podniku.
Znevýhodněné osoby uvnitř sociálního podniku mohou být zakladatelé, členové nebo zaměstnanci.
Znevýhodněné osoby vně sociálního podniku mohou být zákazníci.

Sociální podnikání
Soustavná činnost, prováděna samostatně, pod vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku PODNIKÁNÍ), který slouží k naplnění sociálního cíle (SOCIÁLNÍ). Sociální cíl je primární, vytvořený zisk je jedním ze zdrojů k jeho dosažení tj. 2 základní atributy:
1. Sociální cíl = integrace osob sociálně znevýhodněných (tvorba pracovních míst, pracovní rehabilitace, zvyšování zaměstnatelnosti … ) nebo/a poskytování služeb osobám sociálně znevýhodněným.
2. Použití zisku = zisk není „kapitálovým výnosem vlastníka“ ale slouží k „rozšířené reprodukci sociálního podniku“. (pozn. Varianta 1. – 100 %, varianta 2. – min. ve výši podílů veřejných zdrojů podílejících se na financování sociálního podniku).

V Třinci, dne 17.5.2007
Šagátová Jarmila

Nový prostor Co je sociální podnik

Pro definování sociálního podniku jsme zatím, než vznikne šíř akceptovaná definice pro ČR, využili sympatické, jednoduché definice z Velké Británie, která je respektovaným a následovaným průkopníkem sociálního podnikání v Evropě:  „Sociální podnik je tržně orientovaný podnik založený za účelem vytvoření kvalitních pracovních míst pro lidi znevýhodněné na trhu práce.“

Se sociálním podnikáním souvisí tři hlavní hodnoty: podnikání, zaměstnanost a zplnomocnění znevýhodněných skupin (empowerment):

I. Podnikání – sociální firmy kombinují tržní orientaci se sociálním posláním
II. Zaměstnanost – sociální podniky jsou podpůrnými pracovišti, jejichž pracovní prostředí poskytuje všem zaměstnancům podporu, příležitost a smysluplnou práci.
III. Empowerment - Sociální podniky usilují o společenskou a ekonomickou integraci znevýhodněných skupin jejich zaměstnáváním.
Zdroj: Social Firms UK

Ještě preciznější definice od Petera Meszarose (Koordinátor pro program soc. podnikání, NP):
Sociálny podnik je ekonomický subjekt, akejkoľvek právnej formy, ktorý vzniká za účelom riešenia vybraného sociálneho problému, prípadne problému v oblasti životného prostredia - sociálny podnik takto možno chápať ako prostriedok (v zmysle „vehicle“) k dosiahnutiu či naplneniu sociálneho a/alebo environmentálneho cieľa.

Sociálny podnik je ekonomický subjekt, ktorý sa o naplnenie svojho cieľa či poslania uchádza výhradne prostredníctvom podnikateľskej aktivity a to za a) v zmysle podnikateľskej aktivity ako nástroja pre generovanie finančných prostriedkov potrebných pre naplnenie zvoleného poslania alebo za b) v zmysle podnikateľskej aktivity ako nástroja pre znovuzískanie pracovných návykov a zručností za účelom integrácie znevýhodnených či vylúčených skupín obyvateľstva na trh práce, v konečnom dôsledku samozrejme i ako prostriedku obživy.

Z ekonomického hľadiska sociálny podnik vstupuje na trh výrobkov a služieb, kde sa vystavuje zdravej miere rizika a súťaží s inými účastniacimi sa podnikateľskými subjektami v rovnocennej súťaži. Jeho cieľom rozhodne nie je maximalizácia zisku a jeho prerozdelenia majetkovým podielnikom.

Sociálny podnik nemusí vytvoriť zisk, môže sa však snažiť (z pohľadu svojej udržateľnosti) o vyrovnaný rozpočet, prípadne vytvorenie rozpočtového prebytku (ktorý možno nazvať ziskom) pre účely budúcich investícii či už z pohľadu posilnenia existujúcich prevádzok či diverzifikácie do nových odvetví. Tvorba zisku nie je podmienkou, kritériom, či vstupenkou do rodiny sociálnych podnikov.

Sociálny podnik musí dbať na svoju ekonomickú udržateľnosť, no nemusí ju dosiahnuť plne prostredníctvom svojej vlastnej podnikateľskej činnosti. Finančné zdroje pre vedenie podnikatelskej aktivity (ak právna forma umožňuje k takýmto prístup) možno rovnako získať z verejných dotácii, grantov či darov.

Sociálny podnik nemusí nevyhnutne zamestnávať znevýhodnené skupiny obyvateľstva na to, aby bol klasifikovany ako sociálny podnik, jeho poslaním však musí byť všeobecná (verejná) prospešnosť v zmysle naplnenia vyššie uvedených cieľov. Možno však hovoriť o sociálnych podnikoch, ktorých špecifickým cieľom je integrácia znevýhodnených prípadne vylučených skupín obyvateľstva na trh práce a prostredníctvom nej ich opätovné začlenenie do spoločnosti. V takomto type sociálneho podniku je dokonca samotná práca (rozumej v zmysle podnikateľská činnosť) nástrojom pre dosiahnutie úspešnej integrácie (hlavne prostredníctvom tzv. empowerment-u) predstaviteľa cieľovej skupiny, s ktorou daný sociálny podnik pracuje. V rámci projektov Iniciativy EQUAL financovenej z prostriedkov Európskeho sociálneho fondu sú to práve tieto typy sociálnych podnikov, ktorými sa my v NTS bližšie zaoberáme, ide však len o vybranú skupinu sociálnych podnikov.

Orfeus

Návrhy postulátů sociální ekonomiky a jejich členění dle dopadu na podnikání, na komunální problematiku, na integraci a obecné, mající uvozující a vysvětlující charakter dr. Josef VANICKÝ, vedoucí realizačního úseku.
Stav přímé rozpracovanosti systému „Sociální ekonomiky“ není na dostatečné úrovni u nás i v zahraničí. Pro úspěšné zavedení do sociální ekonomiky do běžného života, pro jeho realizaci na všech úrovních státní správy, samosprávy, neziskového sektoru a přirozeně na úrovni cílových skupin ohrožených exkluzí, je nutno vše ujasnit, mít teoreticky zvládnuto. Proto je nutno Sociální ekonomiku postulovat – v dané fázi. Neexistuje ani pilotní studie (resp. v žádných dostupných databázích včetně internetu se nenašla), která by uceleně modelovala, tudíž objasňovala stav v okolí systému Sociální ekonomiky a postulovala principy uceleného systému Sociální ekonomiky. Přitom definice alespoň nejzákladnějších principů je nutností pro úspěšnou aplikaci sociální ekonomiky do běžného prostředí. Jak jinak jí odlišit od běžné tržní ekonomiky? Jak pak pro ní stanovit potřebná vymezení v legislativě a jinde? Jak zajistit její odpovídající podporu na místní úrovni pověřených obcí. Jak vychovávat a vzdělávat odborníky na tuto oblast?
Rozvojové partnerství HEFAISTOS zpracovalo základní postuláty Sociální ekonomiky. Tyto postuláty jsou nyní ověřovány pilotními projekty. Na jejich základě budou hledány co nejefektivnější cesty její aplikace do praxe, tak, aby to nebyl pouze náhodný, ale systémový způsob, který bude mít oporu v legislativě, v daňové a účetní sféře, v oblasti správní agendy, školství atd.

A) skupina postulátů majících výrazný vliv na „podnikání“

Sociální ekonomika má za úkol hledat možností pro vytvoření příležitostí, které by umožnily skupinám ohroženým sociální exkluzí vrátit se zpět - tj.: sociální inkluzi. Tyto možnosti vhodnými způsoby přetvářet v reálné uskutečnění a zajistit podporu nezbytného trvání po dobu, než je subjekt schopen plnohodnotně zaujmout místo na trhu práce a působit za podmínek běžných v místě a čase v tržním prostředí.
Sociální ekonomika umožňuje ekonomické aktivity cílovým skupinám za definovaných zvýhodněných podmínek.
Sociální ekonomika, tak jako i ostatní systémy má zájem na zisku, ale jeho maximalizace ani obrat nejsou prioritou. Vytvořený zisk (akumulovaný kapitál) je přednostně směrován k naplnění primárního cíle, k tvorbě rezervního fondu a obecně přednostně rozvoji ve prospěch cílové skupiny před rozdělováním mezi jednotlivce.
Sociální ekonomika je zaměřena na cílové skupiny. Složení (definici) skupin, které tuto speciální podporu potřebují (kterým bude poskytována), definuje vláda ve vzájemné součinnosti se samosprávou a občanským sektorem.
Sociální ekonomika potřebuje speciální pojmový aparát, výkladový slovník, který jí bude v ekonomickém prostředí charakterizovat, na který se mohou odkazovat legislativní a další normy.
Sociální ekonomika je v rámci ekonomických systému podpořena legislativními, daňovými a jinými úpravami, zjednodušenými správními řízeními, včetně oblasti zajišťujícími vznik, provozování i ukončování činností subjektů.
Sociální ekonomika pro dlouhodobý efekt potřebuje pochopení podnikatelského prostředí v regionu. V tomto směru mohou aktivně přispět hospodářské komory, profesní svazy a profesní a odborové organizace.
Sociální ekonomika potřebuje neustálou a širokou mediální podporu, která vytvoří a udrží vstřícné nebo tolerantní prostředí pro tyto aktivity v celé společnosti.
Sociální ekonomika nemůže existovat (plnit svůj účel) bez aktivního zapojení cílových skupin.
Sociální ekonomika se liší od profesionálních nebo komunitních služeb i tím, že je do ní zapojena nejméně jedna, ale obyčejně více různých skupin ohrožených sociální exkluzí.
Sociální ekonomice pro zapojení cílových skupin předchází jejich aktivní vyhledávání, následně přesvědčování, školení a nepřetržitá, nevtíravá, vysoce odborná pomoc, možnost supervize.
Sociální ekonomika má tendenci k dlouhodobějšímu než nutnému, využívání zdrojů a legislativních i ostatních zvýhodnění. S tím je nutno kalkulovat i ve zdrojích. Předčasné ukončení podpory, většinou na základě prvních pozitivních ekonomických výsledků, vede ke zhroucení aktivity.
Sociální ekonomika musí mít měřitelné výstupy, které nejsou jenom nebo prioritně „ekonomické“. S ohledem na charakter cílových skupin jsou stanovena měřítka pro posouzení míry úniku od sociální exkluze a míry postupu sociální inkluze.
Sociální ekonomika pro úspěšné dlouhodobé trvání, ve smyslu naplnění záměrů a k umožnění vytvářených synergických efektů, potřebuje odborníky na tuto oblast, jak v rámci veřejné správy, tak v oblasti ekonomiky a dalších. Je nutno provést změny a doplnění v učebních osnovách škol vychovávajících profesionály v těchto oblastech.

B) skupina postulátů majících výrazný vliv na „komunální problematiku“

Sociální ekonomika má za úkol hledat možností pro vytvoření příležitostí, které by umožnily skupinám ohroženým sociální exkluzí vrátit se zpět - tj.: sociální inkluzi. Tyto možnosti vhodnými způsoby přetvářet v reálné uskutečnění a zajistit podporu nezbytného trvání po dobu, než je subjekt schopen plnohodnotně zaujmout místo na trhu práce a působit za podmínek běžných v místě a čase v tržním prostředí.
Sociální ekonomika umožňuje ekonomické aktivity cílovým skupinám za definovaných zvýhodněných podmínek.
Sociální ekonomika je prosazována cestou demokratického řízení, participace občanů na podnikání a rozhodování a autonomie vycházející z kombinace podnikatelského zaujetí a ohledů k veřejnému zájmu - public interest.
Sociální ekonomika bez vědomé a účinné podpory vlády, orgánů státní správy a samosprávy nemůže být efektivně realizována.
Sociální ekonomika pro dlouhodobý efekt potřebuje pochopení podnikatelského prostředí v regionu. V tomto směru mohou aktivně přispět hospodářské komory, profesní svazy a profesní a odborové organizace.
Sociální ekonomika nemůže existovat (plnit svůj účel) bez aktivního zapojení cílových skupin.
Sociální ekonomika se liší od profesionálních nebo komunitních služeb i tím, že je do ní zapojena nejméně jedna, ale obyčejně více různých skupin ohrožených sociální exkluzí.
Sociální ekonomice pro zapojení cílových skupin předchází jejich aktivní vyhledávání, následně přesvědčování, školení a nepřetržitá, nevtíravá, vysoce odborná pomoc, možnost supervize.
Sociální ekonomika se nejefektivněji uskutečňuje na nejnižší správní úrovni – na úrovni obcí a pověřených obcí.
Sociální ekonomika je založena na subjektech, které jsou rizikové v čase, místě, způsobu života, nebo s nedostatečným vzděláním a zázemím. Její nutné předpokládat, že výkon může být nižší a riziko ztrát či neúspěchu vyšší.
Sociální ekonomika pro úspěšné dlouhodobé trvání, ve smyslu naplnění záměrů a k umožnění vytvářených synergických efektů, potřebuje odborníky na tuto oblast, jak v rámci veřejné správy, tak v oblasti ekonomiky a dalších. Je nutno provést změny a doplnění v učebních osnovách škol vychovávajících profesionály v těchto oblastech.
Sociální ekonomika ve své struktuře naplňuje horizontální témata jako jsou udržitelný rozvoj, informační společnost, podpora místním iniciativám, rovné příležitosti a další požadavky, například v oblasti gender mainstreamingu apod.

C) skupina postulátů majících výrazný vliv na „integraci“

Sociální ekonomika má za úkol hledat možností pro vytvoření příležitostí, které by umožnily skupinám ohroženým sociální exkluzí vrátit se zpět - tj.: sociální inkluzi. Tyto možnosti vhodnými způsoby přetvářet v reálné uskutečnění a zajistit podporu nezbytného trvání po dobu, než je subjekt schopen plnohodnotně zaujmout místo na trhu práce a působit za podmínek běžných v místě a čase v tržním prostředí.
Sociální ekonomika umožňuje ekonomické aktivity cílovým skupinám za definovaných zvýhodněných podmínek.
Sociální ekonomiku charakterizuje akcentování sociálních cílů.
Sociální ekonomika považuje za základní hodnoty solidaritu, sociální soudružnost a sociální zodpovědnost.
Sociální ekonomika je zaměřena na cílové skupiny. Složení (definici) skupin, které tuto speciální podporu potřebuji (kterým bude poskytována), definuje vláda ve vzájemné součinnosti se samosprávou a občanským sektorem.
Sociální ekonomika nemůže existovat (plnit svůj účel) bez aktivního zapojení cílových skupin.
Sociální ekonomika se liší od profesionálních nebo komunitních služeb i tím, že je do ní zapojena nejméně jedna, ale obyčejně více různých skupin ohrožených sociální exkluzí.
Sociální ekonomice pro zapojení cílových skupin předchází jejich aktivní vyhledávání, následně přesvědčování, školení a nepřetržitá, nevtíravá, vysoce odborná pomoc, možnost supervize.
Sociální ekonomika musí mít měřitelné výstupy, které nejsou jenom nebo prioritně „ekonomické“. S ohledem na charakter cílových skupin jsou stanovena měřítka pro posouzení míry úniku od sociální exkluze a míry postupu sociální inkluze.
Sociální ekonomika a její podpora není adresována v legislativních a dalších institutech pro jednotlivce, přestože je cílem zabránit sociální exkluzi každého jednotlivého občana.
Sociální ekonomika je potřebná při jakékoliv míře nezaměstnanosti. Cílové skupi-ny mají specifika, která se vymykají běžnému rámci společnosti, zejména možnosti přístupu na trhy práce a rovnost příležitostí.

D) skupina postulátů „obecných“

Sociální ekonomika je požadavkem doby, vyřčeným Maastrichtskou dohodou (1992) - podněty členským zemím Evropské unie k podpoře ekonomické a sociální soudržnosti, Amsterodamskou dohodou (1999) - cíle zajistit řádnou sociální ochranu a bojovat se sociální exkluzí a Evropskou sociální chartou (1961) – vyjádřena sociální práva.
Sociální ekonomika je nástroj k uplatnění specifické společenské praxe v národním hospodářství.
Sociální ekonomika je vedle zvykového, příkazového a tržního dalším alternativním ekonomickým systémem. Spolu s nimi je realizována ve smíšeném ekonomickém systému.
Sociální ekonomika nemůže být konkurenčně schopná na volném trhu.
Sociální ekonomika není sociální podporou. Sociální dávky jednotlivci, rodinám a osobám žijícím ve společné domácnosti nejsou sociální ekonomikou.
Sociální ekonomika nediskriminuje ani neupřednostňuje žádnou z forem „podnikání“. Předpokládá, že každá forma je v čase a místě odpovídající možnostem a potřebám.

Zavedení diskuse na toto téma, vedoucí k ujednocení příslušného pojmového aparátu, jistě přis-pěje k přijetí společného názoru na definici sociální ekonomiky a sociálního podniku.

Svaz českých a moravských výrobních družstev

"Pojem 'sociální družstvo' není sice obsažen v obchodním zákoníku, přesto lze tyto podnikatelské subjekty vymezit takto:
- z hlediska zákona se družstva plně řídí Obchodním zákoníkem;
- jejich členové a zaměstnanci jsou převážně osoby se zdravotním, sociálním či jiným znevýhodněním;
- předmět jejich podnikání je především v oblastech místní výroby a služeb, vč. sociálních (např. péče o zdravotně nebo jinak handikepované osoby)
- dosažený zisk se prioritně využívá pro další rozvoj podnikání."

Úplně všeobecně - cílem sociálního družstva je naplňovat sociální potřeby jeho členů (a zaměstnanců) prostřednictvím jejich zapojení do svépomocného (sociálního/alternativního) podnikání. Přínosem tedy není primárně dosažení zisku (ten je však důležitým prostředkem dalšího rozvoje podnikání), ale zvýšení kvality života členů a zaměstnanců sociálního družstva.

Úřad práce Chrudim

Sociální ekonomika: je odvětví ekonomiky zaměřené na zmírňování rozdílů ve společnosti. Nesleduje dosažení zisku, ale finanční soběstačnost ( i když často s využitím dotačních titulů) je pro fungování systému SE zásadní.
Cílem tohoto odvětví je začleňování znevýhodněných osob různých skupin do společnosti a působení na jejich zvyšování soběstačnosti. Z hlediska právní formy v oblasti sociální ekonomiky mohou působit neziskové, příspěvkové organizace různých zřizovatelů. (možná i rozpočtové a ziskové).

Sociální podnik: je instituce, která působí na TP vedle ostatních subjektů trhu práce. Jeho posláním není vytváření zisku a uspokojování materiálních potřeb ostatních lidí, ale:

• působení na své zaměstnance, tak aby prostřednictvím různých pracovních činností dosahovali vyšší soběstačnosti a začlenění do většinové společnosti
• prostřednictvím svých zaměstnanců působí a pomáhají svým klientům tak, aby jejich život byl pokud možno srovnatelný s životem ostatních lidí, aby i přes své handicapy ( onemocnění, stáří…) byli začleněni do společnosti a i oni se mohli zúčastnit jejího dění a různých společensko – kulturních aktivit.

EXTERNÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Marie Dohnalová (Katedra studií občanské společnosti FHS UK Praha)

“Sociální podniky jsou podniky, které mají primárně sociální cíle a jejichž zisky jsou převážně reinvestovány do podniku nebo do komunity, místo aby se řídily požadavkem maximalizovat zisk ve prospěch akcionáře a vlastníků. Sociální podniky řeší široké spektrum sociálních a environmentálních problémů a působí ve všech sférách hospodářství”.

Sociální podnik je podnik, jehož cíle a záměry spočívají primárně v sociální oblasti. I když se stále jedná o podnik, má sociální podnik specifický rys – reinvestování svého zisku do podniku nebo do místní komunity, což mu umožňuje dosahovat sociálních nebo ekologických cílů. Sociální podnik funguje tak, aby dosáhl sociálních cílů, jako je vytváření pracovních příležitostí, vzdělávání nebo poskytování místních služeb, založených na etických hodnotách, jako například zvyšování kvalifikace místních komunit. Výsledkem těchto cílů je „sociální prospěch“ nebo přínos pro společnost.
Principem sociálních podniků, využívajících podnikání k dosažení veřejného blaha, je myšlenka mít potenciál k vytvoření silné, udržitelné ekonomiky bez sociální exkluze. Mnoho sociálních podniků umožnilo jednotlivcům a komunitám vzájemně spolupracovat s cílem revitalizace jejich čtvrtí.
Sociální podnik může mít mnoho forem, což často vede ke zmatenému definování tohoto pojmu. Formy sociálního podniku se liší ve smyslu právního statusu a vztahu mezi komerčními a sociálního aspekty podniku. Může jít o dobrovolnou společnost, družstvo, vzájemnou společnost nebo o společnost s ručením omezeným.
(Závěrečná zpráva projektu the European Learning Network, 2006. Londýn: GLE 2006).

„Sociální podnik se odvolává na všechny soukromé aktivity obecného zájmu organizované na základě podnikatelského konceptu, které nemají za hlavní důvod existence maximalizaci zisku, ale uspokojení určitých ekonomických a sociálních cílů, stejně jako schopnost vytvářet inovativní řešení problému exkluze a nezaměstnanosti pomocí vytváření produkce výrobků nebo služeb.“
OECD stránky. (cit. 2005-10-11)

„Ve Francii, v zemi, která má nejenom dlouholetou tradici, ale také specifické administrativní služby pro sociální ekonomiku na úrovni ministerstva, je to sektor, který je determinovaný formou podniků, které v něm působí. Tyto podniky zahrnují hlavně:

• družstva a vzájemné pojišťovací společnosti na straně jedné a
• organizace nerozdělující zisk, jako jsou charity a nadace na straně druhé. Ty jsou v mnoha zemích uváděny jako „NPOs“ (neziskové organizace) nebo asociace nebo dobrovolné organizace nebo místní rozvojové agentury a často se o nich hovoří jako o nevládních organizacích, když zastupují různé zájmy občanské společnosti. Mají různé právní struktury, ale mají společné vlastnosti, a to, že nerozdělují své zisky mezi členy.“
  (Ioakimidis Apostolos, Úloha sociální ekonomie a nevládních organizací v EU. Lichtenštejnský palác, Praha, Česká republika, 3. února 2006)

Petra Francová

Definice:

Sociální ekonomie - teoretická disciplína zabývající se sociální ekonomikou a sociálním podnikáním.
Sociální ekonomika - patří do ní vlastní činnost sociálních podniků a činnost organizací, které vytvářejí podmínky pro jejich úspěšné fungování (vzdělávání, poradenství, osvěta, vytváření finančních nástrojů…).
Sociální podnikání - viz britská definice níže
Sociální podnik - organizace zaměřená na sociální cíle, která pro jejich dosahování používá ekonomické nástroje a případný zisk reinvestuje zpět. Může mít různé právní formy.
Sociální podnikání - nejnovější definice vytvořená britskou vládou byla publikována v červenci roku 2002. Nachází se ve studii nazvané Sociální podnik:

Strategie úspěchu: „Sociální podnikání je činnost s primárně sociálními cíli, kdy hospodářské přebytky jsou přednostně znovu investovány do podnikání za stejným účelem nebo do rozvoje místní komunity spíše než aby se jednalo o činnost vedenou potřebou maximalizovat zisk pro zainteresované skupiny/osoby či vlastníky“.

Ruku v ruce s touto studií byla napříč zemí uskutečněna řada empirických pozorování založených na této definici. (Do té doby existovala celá řada různých přístupů k tomuto stále více populárnímu konceptu).
Shrnutí studie bylo zadáno výzkumné organizaci , která podala zprávu o svých zjištěních Svazu sociálních podniků. Zpráva poznamenává, že (i) definice podaná vládou vyjasnila přístup k této problematice a (ii) podle předběžného odhadu bylo ve Velké Británii 5300 sociálních podniků. Nicméně také tvrdí, že zlepšování důslednosti a srovnatelnosti různých sociálních podniků by učinilo tuto definici lépe funkční. Aby napravili tyto nedostatky, zdůrazňují autoři v prvé řadě to, že některé z těchto studií zkoumají, jak sociální podniky aktuálně fungují. Proto doporučují rozložit definici na soubory charakteristik nebo indikátorů, které by byly při vytváření přehledu sociálních podniků ve Velké Británii mnohem užitečnější než nějaký všeobecný výrok. Takový rozklad definice by měl zahrnovat tři základní principy: orientaci na podnikání, sociální záměry (cíle) a sociální přiměřenost sledovaných aktivit.

Převzato z článku „Sociální podniky v rozšířené Evropě, Koncept a skutečnosti“, Jacques DEFOURNY , President evropské sítě EMES.

Vymezení pojmu sociální ekonomika
Koncept sociální ekonomiky představuje moderní řešení některých témat, jimž čelí země západní Evropy na prahu 21. století. Jde jednak o téma poskytování služeb na místní úrovni (zejména sociálních), jednak o téma integrace osob ohrožených sociální exkluzí na pracovní trhy. V neposlední řadě jde o téma šetrného využití a rozvoje místních zdrojů při realizaci programů místního rozvoje (zdrojů lidských, materiálových a finančních). Koncept sociální ekonomiky vychází z premisy, že stát již nemůže v plné míře sociální potřeby obyvatelstva uspokojovat ani finančně zabezpečovat a že ani čistě komerční pojetí nevyhovuje nárokům moderní demokratické společnosti především na dostupnost služeb a uplatnění veřejného zájmu.
Společnou charakteristikou subjektů sociální ekonomiky je akcentování sociálních cílů, důraz na prvky podnikání, avšak nikoli potřeba maximálního obratu a zisku. Jejich základními hodnotami jsou solidarita, sociální soudružnost, sociální zodpovědnost, demokratické řízení, participace občanů a autonomie. Jsou kombinací podnikatelského zaujetí a ohledů k veřejnému zájmu (public interest).
(Definice dle Evropského ekonomického a sociálního výboru EU, např. v INT/242).

Magdaléna Hunčová

Sociální ekonomika je:
the set of private, formally-organised enterprises, with autonomy of decision and freedom of membership, created to meet their members’ needs through the market by producing goods and providing services, insurance and finance, where decision-making and any distribution of profits or surpluses among the members are not directly linked to the capital or fees contributed by each member, each of whom has one vote. The Social Economy also includes private, formally-organised organisations with autonomy of decision and freedom of membership that produce non-market services for households and whose surpluses, if any, cannot be appropriated by the economic agents that create, control or finance them .

This definition comprises the two major sub-sectors of the Social Economy:
a) the market or business sub-sector (non-for-profits) and
b) the non-market producer sub-sector (social services delivered NGO’s).

Jaroslava Šťastná

Vymezení pojmu sociální ekonomika

Koncept sociální ekonomiky představuje moderní řešení některých témat, jimž čelí země západní Evropy na prahu 21. století. Jde jednak o poskytování služeb na místní úrovni (zejména sociálních), o téma integrace osob ohrožených sociální exkluzí na pracovní trhy. V neposlední řadě se sociální ekonomika týká šetrného využití a rozvoje místních zdrojů při realizaci programů místního rozvoje (zdrojů lidských, materiálových a finančních). Koncept sociální ekonomiky vychází z premisy, že stát již nemůže v plné míře sociální potřeby obyvatelstva uspokojovat ani finančně zabezpečovat a že ani čistě komerční pojetí nevyhovuje nárokům moderní demokratické společnosti především na dostupnost služeb a uplatnění veřejného zájmu.
Společnou charakteristikou subjektů sociální ekonomiky je akcentování sociálních cílů, důraz na prvky podnikání, avšak nikoli potřeba maximálního obratu a zisku. Jejich základními hodnotami jsou solidarita, sociální soudružnost, sociální zodpovědnost, demokratické řízení, participace občanů a autonomie. Jsou kombinací podnikatelského zaujetí a ohledů k veřejnému zájmu (public interest).

(Definice dle Evropského ekonomického a sociálního výboru EU, např. v INT/242).

Sdilejte: