|
 Sociální ekonomika je termín zahrnující vlastní činnost sociálních podniků, podpůrné působení různých organizací i celkově aktivní přístup státu k řešení sociálních problémů ve společnosti.Všechny zainteresované složky společně poskytují služby znevýhodněným a usilují o sociální začlenění různých znevýhodněných skupin prostřednictvím jejich integrace na trhu práce. Mezi základní principy subjektů sociální ekonomiky patří solidarita, sociální soudružnost, sociální zodpovědnost, participace občanů a autonomie.
Sociální ekonomika nabízí cestu k uplatnění znevýhodněných skupin obyvatel, kteří jsou často ohroženi diskriminací na trhu práce (sociálně slabí, zdravotně postižení, etnické menšiny, rodiče s malými dětmi, starší věkové skupiny, bývalí vězni, lidé po léčení závislosti a další) v tržním prostředí, a tím také pomáhá snížit jak jejich závislost na podpoře státu, tak snižovat samotné náklady státu na sociální výdaje. Snaží se o vyvážené spojení, kdy orientace na zisk je kombinována se sociálními cíli a integrací sociálně exkludovaných na trh práce.
Potřeba sociální ekonomiky přímo vyplývá ze situace v oblasti poskytování sociálních služeb, kdy stát již nestačí kvalitně uspokojovat ani finančně zabezpečovat sociální potřeby moderní demokratické společnosti. Na druhé straně ani zcela komerční pojetí neumožňuje zajistit dostatečnou dostupnost služeb a zohlednit veřejné zájmy. Proto se zde přirozeně vytváří prostor pro využití sociálního podnikání. Tento přístup je významný zejména na regionální úrovni, kde princip sociální ekonomiky může pomoci šetrným využitím a rozvojem lidských, materiálních a finančních zdrojů při realizaci programů místního rozvoje a zvyšování lokální prosperity.
Sociální ekonomika - jeden z nástrojů evropské integrace
Model sociální ekonomiky se v západní Evropě prosazuje už řadu let. Významným impulsem pro jeho rozvoj byl vznik Evropské unie a další prohlubování evropských struktur a celkové integrace. Kořeny sociální ekonomiky lze najít ve Velké Británii, ale s různými specifickými aspekty se tento přístup prosazuje i v dalších státech. V Itálii a Španělsku se rozvinul model postavený na křesťanských základech, ve Skandinávii je zase zdůrazněna místní spolupráce. V České republice je sociální ekonomika zatím v začátcích. V současnosti se mezi odborníky, univerzitními pedagogy, nestátními neziskovými organizacemi a zástupci státní správy vede široká diskuse, jak myšlenku sociálního podnikání převést do konkrétní definice použitelné pro praxi.
Sociální podnik
Základní jednotkou, naplňující ideu sociální ekonomiky, je sociální podnik. Koncept sociálního podnikání je postaven na třech základních pilířích. Jedná se o orientaci na podnikání, sociální záměry a sociální přiměřenost sledovaných aktivit. Sociální podnik pak lze stručně definovat jako: „Tržně orientovaný podnik založený za účelem vytvoření kvalitních pracovních míst pro lidi znevýhodněné na trhu práce a nabízí jim i další podporu.“ Sociální firmy jsou pracovišti, která poskytují všem zaměstnancům příležitost na smysluplnou práci a zohledňují přitom jejich postižení nebo jiná omezení. Nejedná se tedy o chráněné dílny v pravém slova smyslu, které jsou často zřizovány pouze za samoúčelným vytvořením pracovního místa pro postižené bez ohledu na uplatnění samotných produktů nebo ziskovost. Sociální podniky jsou plně konkurenceschopné běžným komerčním firmám i přesto, a do budoucna právě proto, že zaměstnávají osoby sociálně znevýhodněné. Cílem sociálních firem ovšem není jen samotné zaměstnání znevýhodněných, ale zároveň i vytváření integračního pracovního prostředí a tím posilování společnosti jako celku. Tedy, vedle zisku i veřejný zájem, který mj. napomáhá kultivovat lokální komunity.
Přestože je tento princip v České republice ještě v plenkách, příklady úspěšného uplatnění principů sociálního podnikání už lze nalézt i u nás. Jde například o projekty časopisu Nový Prostor prodávaného lidmi bez domova, Café Therapy, Sociální firmu Zahrada nebo Junův statek, GERLICH ODRY s. r. o. a řadu dalších.
Participace všech
Sociální podniky se neobejdou bez podpory z oblastí vzdělávání, poradenství, osvěty a v neposlední řadě také vytváření finančních nástrojů k jejich posilování. Klíčovým pojmem pro úspěšné uplatnění principů sociální ekonomiky je proto spolupráce a vstřícné propojení všech zainteresovaných stran. Stát poskytuje legislativní zázemí a další podporou na státní, místní či krajské úrovni. Občanské iniciativy, nestátní neziskové organizace a další subjekty se snaží pomoci širšímu společenskému povědomí o sociální ekonomice a jejích výhodách, pomáhají hledat možnosti jejího praktického využití nebo se do ní přímo zapojují svými praktickými projekty. Na konci cesty ale vždy stojí konkrétní lidé, jejich energie, sociální cítění a občanská odpovědnost. Zdenek Mateiciuc, který ve své společnosti GERLICH ODRY s. r. o. zaměstnává lidi se změněnou pracovní schopností, definuje podstatu sociálního podnikání takto: „Musíte s těmi lidmi cítit. Nemůžete čekat, že sociálním podnikáním naráz zbohatnete. Že budete firmě věnovat pár hodin denně, jezdit na dovolenou a vydělávat miliony. Úspěchem pro mě je to, že z původních osmi lidí jich najednou máte padesát. Dáváte jim práci. A některým možná i smysl života.“
|
