Po Listopadu chtěl začít podnikat, a tak založil cukrárnu. Ačkoli vystudoval strojařinu a sladkému byznysu vůbec nerozuměl. Pak se rozhodl, že bude podnikat trochu víc, a postavil v Přibyslavi na nohy kartonážní firmu Apoly. Fungovala, rostla a dnes je její součástí i chráněná dílna, která zaměstnává zdravotně postižené. Chtěl lidem a dětem s problémy pomáhat i jinak, „vykouzlil“ Úsměvy – občanské sdružení pro pomoc lidem s Downovým syndromem a jejich rodinám.

Libor Joukl o tom v rozhovoru se mnou moc mluvit nechtěl. „Raději jdu, a když mám nějaký nápad, tak něco udělám,“ řekl mi. S touhle vírou se pustil i do komunální a teď i krajské politiky.

Vaše firma Apoly se věnuje kartonáži. Součástí provozu je i chráněná dílna, díky níž našlo v jednom koutě Vysočiny zaměstnání několik zdravotně postižených lidí. Jak se ta myšlenka zrodila?
Na začátku byla firma Apoly. Tu jsem založil v roce 2000, byli jsme tam tehdy já a dvě kolegyně. Docela se to rozjelo, ročně navyšujeme obrat až o třetinu. Asi po dvou letech jsme pak udělali samostatnou Apoly Trade, která nabízí zaměstnání zdravotně znevýhodněným. Proč? Jak bych to řekl – lidi, kteří mě znají, říkají, že jsem podnikatel s vyvinutým sociálním cítěním. A o tom to totiž je. Protože z jedné strany chcete vydělávat a z druhé strany chcete, pokud ta možnost je, pomoci někomu jinému. A z toho vlastně vznikl i tento nápad. V každém provozu to nemůžete udělat. Zkuste si ve ŽĎASe, v továrnách nebo nějakých kovárnách zaměstnávat zdravotně postižené. Dost dobře to nejde. Jestliže u kartonáže to jde, tak proč bych jim tu možnost nedal. Jestliže budu potřebovat dva lidi a jeden z nich bude zdravotně znevýhodněným, tak vezmu jeho. Je to hloupé, když to takhle řeknu, protože to už je jakási, pozitivní diskriminace… Ale prostě to tak je.

Dělají lidé se zdravotním znevýhodněním stejnou práci?
Formu chráněné dílny a samostatné firmy jsme zvolili, proto, aby to bylo průhledné vůči všem ekonomickým, daňovým a dalším subjektům. Zdravotně postižení ale pracují ve stejném prostředí v obou firmách tak, abychom je začlenili mezi ty „normální“ lidi, aby si nepřipadali, že jsou nějakým způsobem méněcenní, separovaní nebo něco takového. Ne, pracují všichni spolu s tím, že jsou ale každý zaměstnancem jiné firmy. Zdravotně postižení u nás většinou pracují ve výrobě, spíš než by jezdili autem, s vysokozdvižným vozíkem a podobně. Měli jsme tu třeba jednu starší paní se zdravotním znevýhodněním, která nám dělala obchodnici. Dostala auto, dostala telefon, počítač i kancelář. Byla výborná, ale bohužel marodila. Ne často, ale když marodila, tak dlouho. Často onemocněla až dvakrát do roka, pokaždé nejméně na čtvrt roku. To bohužel nešlo skloubit s postem obchodníka, který stojí na pravidelném udržování kontaktů. Na stroji nebo v provozu se dočasná náhrada vždycky nějak najde, ale u vyšších pozic je to složitější. Takže teď jsou v Apoly Trade vesměs lidé na dělnických profesích, ale neznamená to, že jinou práci u nás nemohou zdravotně postižení dostat.

Jak zaměstnance získáváte? Máte nějakou síť kontaktů nebo vše funguje přes pracovní úřad?
Přes „pracák“. Na úřadě práce ví, že takové osoby zaměstnáváme. A tím, že Přibyslav je malé město, tak my jsme v první pětce největších zaměstnavatelů. Počet zdravotně postižených, které zaměstnáváme, kolísá mezi pěti a osmi. Dohromady máme v kartonáži, když sečtu jednu a druhou firmu, tak čtyřicet zaměstnanců. Lidi se zdravotním znevýhodněním k nám můžou kdykoli přijít, počet míst je otevřený a pokud budou chtít, můžou u nás práci dostat. Někdy mi to ale připadá tak, že některým lidem, kteří jsou dlouhodobě v této sociální síti, se tam až moc zalíbilo. A brečí, my chudáci nemáme práci, protože jsme zdravotně znevýhodnění. Ale já říkám, kdokoliv ze zdravotně znevýhodněných bude chtít pracovat, bude z blízkého okolí, tak mu práci dám. Na druhou stranu je fakt, že kartonáž není věc, která by byla nějak bůhvíjak dobře placená. To není sestavování počítačů nebo medicína. Bavíme se o realativně nízkých mzdách blížících se minimální mzdě. A v tu chvíli to pro některé lidi není tak lukrativní. Protože když si spočítají sociální dávky, co všechno dostanou a o co přijdou, když budou muset každé ráno vstávat do práce, tak mnozí z nich raději zůstanou doma na podpoře, na sociálních dávkách.

Vy působíte také jako politik. Jak na komunální úrovní, tak jako jeden z čelních kandidátů do krajského zastupitelstva na Vysočině. Jak se na zaměstnávání zdravotně postižených a odstraňování bariér nebo sociálního vyloučení díváte z politického hlediska? Máte nějakou vizi, jak to řešit, nebo si myslíte, že současný model funguje dobře? Narážím třeba na reformu veřejných financí, která od nového roku sebrala chráněným dílnám část prostředků.
Pokud chráněná dílna fungovala v pravém slova smyslu, tedy že v ní pracovali skutečně těžce zdravotně postižení lidé, tak je to nejhorší zvěrstvo, které mohla vláda udělat. To je hodně špatně. Na druhou stranu, já jsem třeba nikdy nevyužíval zdrojů, které mohou chráněné dílny získat na provoz, režii, elektřinu apod. My jsme brali pouze příspěvek na mzdu, jak je to dané zákonem. Já chci, aby tito lidé byli zařazeni do normálního procesu, tak by se špatně prokazovalo, kolik elektřiny bylo použito na osvětlení kterého pracoviště, což se v takovém případě musí dokladovat. Ale tam, kde toto využívali, tam je to docela dost velká rána. Protože, když zaměstnáváte zdravotně postižené, tak prostě někde víc někde míň náklady stoupají. Uvedu jen drobný příklad. Lidé s různými handicapy třeba nemohou pracovat celých osm hodin, dělají třeba jen čtyři. Ovšem pracovní prostor musíte tak jako tak vytopit, musí být vytopený dopředu, už když tam zaměstnanci přijdou. Oni jsou tam pak jen čtyři hodiny. Tady jsou finanční nároky opravdu podstatně vyšší než u normálního běžného zaměstnavatele. Nejhorší je, že tyto rozhodnutí dělá, když to řeknu hodně vulgárně, úředník od stolu v Praze na Václavském náměstí. Prostě lidi, kteří s tím nemají vůbec nic do činění. Jako se spoustou dalších věcí. To bych jako sociální demokrat chtěl vylepšit.

Setkal jste s tím, že Vám zaměstnávání znevýhodněných může pomoci při získávání zakázky? Nebo naopak uškodit?
Uškodit? Ne. A Pomoci? Částečně. Pokud to u někoho vzbuzuje nedůvěru, třeba kvůli kvalitě, tak pak funguje s firmou Apoly. Což s Tradem nemá nic společného. Pokud chce, může využít chráněné dílny, třeba pokud se mu hodí náhradní plnění apod. V tomto nám to teoreticky může pomoci. Nemám žádného odběratele, kterého bychom získali jen díky tomu, že náhradní plnění nabízíme. Ale máme spoustu zákazníků, kteří toho využívají. Takže nebylo to to primární, co by nám pomohlo zakázku získat. Ale sekundárně mi třeba zákazník řekne, ano jestliže bychom měli dva dodavatele, tak vy budete ti správní.

Jak se jako zastupitel Přibyslavi díváte na možnost využití veřejných zakázek při řešení některých sociálních nebo ekologických problémů města? Například to, že v kritériích vedle ceny zohledníte i další cíle, zaměstnání dlouhodobě nezaměstnaných, podporu místní komunity apod…
Z hlediska morálního si myslím, že by to bylo velice dobré a přínosné. Z hlediska toho, jak je dnes nastavena česká společnost, si myslím, že by to mohlo být zavádějící. Protože jestliže se podívám například na míru korupce při prezidentské volbě, kde to máte pod dohledem televizních kamer, jestliže se podívám, jakým způsobem v současné době fungují výběrová řízení, kdy je vše sice vyhlášené na webu a všechno je na oko maximálně transparentní, ale pak někdo řekne: „Ono to bylo zmanipulované…“. Dovedete si tohle představit v současných českých podmínkách? Já bych byl strašně rád, kdyby lidi tady a český stát k tomu dospěli. Jsem první, který se k tomu přihlásí. Opravdu. Ale mám z toho v tuto chvíli strach.

Označují Vás za sociálně citlivého podnikatele. Souvisí to i s tím, že jste se angažoval v občanském sdružení Úsměvy?
Když jsme začali s podnikáním, ať už s cukrárnou nebo s dalšími aktivitami, tak to, že někde pomůžete nějaké školce, že jim například koupíte nějaké vybavení apodobně, tak to se dá. Ale ve chvíli, kdy jste začali organizovat nějaké akce, kde probíhají třeba sponzorské peníze, je to problém. V roce 2001 jsme uspořádali módní show, z níž činil výtěžek asi 140 tisíc korun a předávali jsme ho brodské nemocnici. Jenže to se nemůže smíchat s normálním firemním účetnictvím. Jestliže cukrárna, tak ať je cukrárnou, jestliže je kartonážka, tak ať je kartonážkou a jestliže má být něco víc, než prosté sponzorování, tak je potřeba, aby to bylo oddělené. Proto jsme založili občanské sdružení, které je vyloženě účelově založené pro lidi a pro takovéto projekty. Snažíme se pomáhat lidem, kteří se o sebe nemohou postarat sami: děti, starší lidi, zdravotně postižení apod. Normální člověk, kterému je třicet, čtyřicet, je zdravý a potřebuje peníze, ať jde třeba kopat krumpáčem v sobotu na brigádu. Ale dítě, důchodce nebo zdravotně postižený, ti to udělat nemohou.

Takže pro sdružení získáváte peníze od sponzorů?
Neobcházíme sponzory se slovy: dejte nám peníze na tohle nebo tohohle. Buďto je to tak, že cukrárna nebo moje firma tam dá prostředky a za to se nakoupí potřebné. Nebo se udělá nějaká akce, cukrářský ples, módní show, hvězda aerobiku Přibyslavska a podobně a pro takovou konkrétní akce se potom shání sponzoři. Sponzory sháníme na účelovou akci, ale nesháníme sponzory, aby financovali sdružení. To ne.

Jak to vlastně všechno stíháte…? (vpadá mi do řeči)
Blbě. S cukrárnou mám společnou manželku a kafe. Jinak s ní už nemám skoro nic společného. Mám tam sice jakýsi minoritní podíl, ale všechno řídí manželka se dvěma kolegyněmi. My vlastně máme výrobnu, dvě prodejny, zaměstnávají asi 15 lidí. Já už poradím maximálně ekonomicky, něco zařídím v bance apod. Co se týče mojí firmy Apoly, tak tam musím říci, že mám skvělé lidi okolo sebe, kteří toho strašně moc zajišťují. Kluk, který dělá obchod, dělá vše samostatně a dělá to dobře. Kluk, který dělá výrobu, zajišťuje si také úplně všechno. Běží to dobře již vše mimo mě. Mám kolegyni, která dělá ekonomiku, ale zajišťuje i veškeré účetnictví. Je to kompaktní tým, který je opravdu dobrý a já vlastně působím hlavně navenek. Tedy to obnáší: styk s úřady, styk s bankou, zajišťování investic. Firma běží díky kvalitním lidem sama a dobře. V současnosti už věnuji více času jiným věcem. Už loni na podzim jsem totiž prohlásil, že letošní rok zasvětím tomu, abychom (ČSSD) vyhráli podzimní krajské volby.

A jak se slučuje podnikání a politika?
Moje firma mě živí, politika bohužel ne. Tedy bohudík ne, protože v tu chvíli si můžu říci co si myslím. Jestliže budu někoho asistent, poradce nebo já nevím co všechno, prostě když budu placený politikou, tak bych tak svobodný a otevřený být nemohl. Já tady těm lidem mohou říci, co si myslím. Mohu říci, jak to slyším od těch lidí dole, z komunální politiky, od starostů, od normální lidí z každodenního podnikání. A jestliže jsem obyčejným řadovým zastupitelem v pětitisícovým městě, obyčejným řadovým opozičním zastupitelem krajským, tak lidem naslouchám. Já mám malou firmu, nemám žádný kolos abych byl ředitel zavřeným v kanceláři. Ne, já se pohybuji mezi lidmi, a proto se snažím do politiky přenášet věci zespoda a na druhou stranu se snažím přes vrcholné politiky prolobbovat nějakou myšlenku tak jak to lidi "chcou" a potřebují.

Autor: Martin Hruban