Ashoka: Inovátoři pro veřejnost. Díky podpoře americké společnosti Ashoka mohli noví sociální podnikatelé často z nejchudších částí světa zahájit ekonomické aktivity. Ashoka se snaží formovat svět, rychle a účinně reagovat na sociální změny. Podporuje prostředí, kde každý jedinec má svobodu, důvěru a společenskou podporu pro řešení sociálních problémů (www.ashoka.org).



CIRIEC: světová vědecká organizace, která byla založena v roce 1947. Jejím cílem je vědecký výzkum a šíření myšlenek sloužících veřejnému zájmu a využívané ve veřejných službách a v sociální ekonomice. (www.ciriec.es)



EMES: název podle projektu the Emergence of Social Enterprises in Europe. Cílem mezinárodní organizace EMES je, aby národní univerzitní výzkumná centra, která působí v oblasti sociální ekonomiky, postupně vybudovala evropskou databázi teoretických a empirických znalostí. (www.emes.net)



European Standing Conference of Co-operatives, Mutual Societies, Associations and Foundations (CEP-CMAF): reprezentativní evropská instituce pro sociální ekonomiku, která v roce 2008 změnila název na Social Economy Europe.



Charta sociální ekonomiky: Chartu publikovala CEP-CMAF v roce 2002, přiznává sociálním podnikům jako subjektům sociální ekonomiky specifika plynoucí z národních aspektů každého členského státu a různorodost právních forem, ale uvádí i některé společné charakteristiky.



Chráněné dílny: pracoviště zaměstnavatele a vznikají na základě dohody s úřadem práce. Jsou přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek.



Chráněné pracovní místo: pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce



Netržní odvětví/subsektor sociální ekonomiky: většinu tohoto odvětví tvoří sdružení (asociace) a nadace a k nim se řadí subjekty s jinými právními formami. Odvětví zahrnuje všechny subjekty sociální ekonomiky, které kritéria vnitrostátních účetnictví považují za netržní výrobce, tzn. které dodávají většinu svého produktu bezplatně nebo za ekonomicky nevýznamné ceny („služba lidem“). Patří sem tedy organizace občanské společnosti, které jsou založeny na principu reinvestování zisku. (CIRIEC)



Social Economy Europe (SEE): reprezentativní evropská instituce pro sociální ekonomiku, od ledna 2008 název pro předchozí CEP-CMAF.



Sociální ekonomika: souhrn autonomních soukromých aktivit, uskutečňovaných různými typy organizací, jejichž cílem je služba členům nebo místní komunitě především prostřednictvím podnikání. Sociální ekonomika je orientovaná na řešení otázek zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje.Vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu - ekonomického, sociálního a environmentálního. Sociální ekonomika umožňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje regionu.Vytváření zisku/přebytku sociálního podniku je žádoucí, není však primárním cílem. Případný zisk je přednostně užíván k rozvoji aktivit organizace a pro potřeby místní komunity. Vnitřní vztahy v sociálních podnicích směřují k maximálnímu zapojení členů/pracovníků do rozhodování a k samosprávě, vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál. Právní forma subjektů sociální ekonomiky není rozhodující, principiálním je sledování obecně prospěšných cílů uvedených ve stanovách. Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky a organizace podporující jejich činnost v oblasti vzdělávání, poradenství a financování.

(Zdroj: Definice vytvořená v rámci pracovní skupiny vzniklé při Tématické síti C – Posilování sociální ekonomiky, poskytla Markéta Würtherlová)



Solidární ekonomika: solidární ekonomika zahrnuje aktivity, do kterých se zapojují klienti a které kombinují tržní i netržní (státní subvence a dary) a nepeněžní (dobrovolnictví) zdroje. Solidární ekonomika má dvojí funkci: nabízet produkty a služby a vytvářet sociální vazby a solidaritu mezi členy sociálních skupin i solidaritu mezi skupinami a společností.

Zdroj: Laville, J.-L. a B. Levesque a M. Mendell (2007). The Social Economy: Diverse Approaches and Practices in Europe and Canada. Part: Diversity of theoretical approaches. In: Noya, A. a E. Clarence (eds.). Social Economy: Building inclusive economies. OECD publications: France. (Překlad: Dohnalová, M., 2009)



Sociální firma: ekonomicky udržitelným podnikatelským subjektem působícím na běžném trhu. Zaměstnává určité procento znevýhodněných osob (zdravotně či sociálně) společně s lidmi bez znevýhodnění, čímž dochází k vzájemné integraci. Sociální firma je  firmou, která splňuje dva hlavní cíle: podnikat a zaměstnávat osoby znevýhodněné na běžném trhu práce.
Sociální firma poskytuje svým zaměstnancům určitou míru podpory (zejména při zaučení, příp. i během zaměstnání); zároveň usiluje o maximální využití schopností a potenciálu všech svých zaměstnanců; klade důraz na profesní rozvoj svých spolupracovníků a umožňuje jejich další vzdělávání. Sociální firma se řídí standardy sociálních firem. (www.socialnifirmy.cz)



Sociální kapitál: souhrn vazeb a vztahů, které osoby, organizace nebo komunita (místní společenství)  využívají pro naplňování svých záměrů (ekonomických, sociálních, kulturních a jiných). Tyto vztahy zároveň přinášejí do života osob, organizací  a komunit významné prvky jako jsou pocity a projevy sounáležitosti, solidarity, zájmu o ostatní lidi i věci veřejné, začleňování lidí „na okraji“. Existence sociálního kapitálu snižuje tlak na čistě monetární a tržní řešení různorodých situací, je významnou složkou osobního/místního bohatství (vedle kapitálu ekonomického, kulturního a symbolického). (GLE)



Sociální podnik: subjekt sociální ekonomiky.



Sociální podnikání: sociální podnikání řeší prostřednictvím samostatné podnikatelské aktivity a účasti na trhu otázky zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje a svou činností podporuje solidární chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálu zejména na místní úrovni s maximálním respektováním trvale udržitelného rozvoje.

Zdroj: Srovnávací analýza modelů sociální ekonomiky v EU a možnosti jejich aplikace v ČR v rámci programového období Evropského sociálního fondu 2007 – 2013. Praha: GLE. 2008



Sociální podnikatel: sociální podnikatelé jsou osoby, které mají inovační řešení nejnaléhavějších sociálních problémů ve společnosti. Jsou ctižádostiví a vytrvalí, pouštějí se do hlavních sociálních záležitostí a nabízejí nové myšlenky, které vyvolávají rozsáhlé změny.

Sociální podnikatelé zjistí, co nefunguje a nečekají řešení od vlády nebo komerčního sektoru. Problém řeší tím, že navrhují změny, širší řešení a své myšlenky šíří ve společnosti. Sociální podnikatelé se často zdají být posedlí svými myšlenkami, svůj život „obětují“ tomu, aby prosadili změny v oblasti, kde působí. Jsou jak vizionáři, tak největší realisti, péče o praktickou implementaci jejich vize je jim nade vše. Každý sociální podnikatel předloží nápady, které jsou uživatelsky příjemné, srozumitelné, etické. Zajistí si širokou podporu, aby zvýšil na největší míru počet místních lidí,  kteří se připojí, chopí se nových  nápadů a realizují je. Jinými slovy, každý vedoucí sociální podnikatel je masovým náborářem místních „changemaker“ — vzor dokazující, že občané, kteří přeloží svoji vášeň do činností, mohou udělat téměř vše. Za poslední dvě desetiletí občanský sektor objevil to, co se podnikatelský sektor naučil již dávno: není nic tak silné jako nová myšlenka v rukách prvotřídního podnikatele.Zdroj: [cit.2009-12-22]. Dostupné z: www.ashoka.org/social_entrepreneur (Překlad: Guri, N., 2009)


Trojí zodpovědnost, trojí prospěch, (v angličtině: triple bottom line): princip, podle kterého by činnost podniku měla stát na třech pilířích: ekonomické prosperitě, kvalitně životního prostředí a společenském kapitálu. Pojetí trojí zodpovědnosti vyžaduje, aby byl podnik zodpovědný spíše subjektům, které mohou být, ať již přímo či nepřímo, jeho činností ovlivněny, než vlastním podílníkům. (GLE)



Tržní nebo podnikové odvětví/subsektor sociální ekonomiky: tvoří v podstatě družstva, vzájemné společnosti, sociální podniky, a jiné podobné společnosti, jako španělské společnosti práce (sociedades laborales), a  neziskové instituce, které poskytují služby uvedeným subjektům. (CIRIEC)



Znevýhodněné oblasti: geografické oblasti (městské i venkovské), které se vyznačují kombinací vysokého podílu nezaměstnaných osob nebo jinak znevýhodněných osob, nízkého příjmu obyvatel, nižší vzdělanosti obyvatel, chybějící nebo nedostatečné či špatně dostupné infrastruktury služeb (sociálních, vzdělávacích, zdravotních, dopravních, obchodních) a nedostatku kapitálu (ekonomického, kulturního, sociálního). Někdy lokalita trpí navíc vážně narušeným ekosystémem a komunita negeneruje udržitelné vize vlastního rozvoje. (GLE)



Znevýhodněné skupiny, které potřebují zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání:

a) fyzické osoby se zdravotním postižením;

b) fyzické osoby do 20 let věku;

c) těhotné ženy, kojící ženy a matky do devátého měsíce po porodu;

d) fyzické osoby pečující o dítě do 15 let věku;

e) fyzické osoby starší 50 let věku;

f) fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 5 měsíců;

g) fyzické osoby, které potřebují zvláštní pomoc; těmito osobami se rozumí zejména fyzické osoby, které se přechodně ocitly v mimořádně obtížných poměrech nebo které v nich žijí, fyzické osoby společensky nepřizpůsobené, fyzické osoby po ukončení výkonu trestu odnětí svobody nebo po propuštění z výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence a fyzické osoby ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí.

(§ 33 Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.).



Zpracovala: Marie Dohnalová, 20. 1. 2010