Zaměstnat zdravotně postižené? Pokud se zeptáte deseti českých podnikatelů, u devíti z nich obvykle nepochodíte. Podnikání samo o sobě znamená jisté riziko a … Těch „a“ vám každý snese plno. Vojtěch Sedláček, ředitel pražské agentury ProVás, která se věnuje řadě služeb od vylepování a prodeje reprintů historických plakátů až po práci s internetem, dal před lety více než deseti lidem se zdravotním nebo mentálním omezením šanci. Dnes jich jeho podniky, které se úspěšně rozrostly, zaměstnávají téměř stovku.

 „Ukázalo se, že lidi s Downovým syndromem a další postižení, vnímaní jako nezaměstnatelní, je možné zaměstnat regulérně. Víte, zdravotně nebo mentálně postižení, alespoň z mé zkušenosti, mají velkou výhodu, oni nebývají potměšilí. Dělají pomaleji, nemají třeba tu obratnost a zručnost, ale dají se najít oblasti, kde mohou pracovat, a pracovat tak, že to na trhu obstojí,“ říká sociální podnikatel, mimo jiné také milovník astronomie, hvězdných map a staroměstského Orloje.

Ta příznivá budoucnost Vašich podniků byla ve hvězdách?
Tak to opravdu nevím. To těžko. Astronomie je ale jinak moje velká slabost a obor, kterému se věnuji.
Jsem také členem historické sekce České astronomické společnosti. Tuhle zálibu jsem ovšem také spojil s podnikáním, vydáváme unikátní pojednání o pražském Orloji, oceněné akademií věd i odbornými mezinárodními organizacemi. Prodává se i na Staroměstské radnici. Zaměstná to tam a uživí tři invalidy.

                                                                                                                                                       Co Vás přivedlo k zaměstnávání znevýhodněných?                                                                                                                                         Já jsem před Listopadem pracoval v Jedličkově ústavu pro děti s těžkými fyzickými handicapy. Tam jsem udělal první zkušenost v tom, že tyto děti s handicapy jsou schopné se uplatnit mezi zdravými dětmi. Vedl jsem tam kromě jiného předmět práce s počítačem, kde se děti učily programovat. Řadu z nich to chytlo a když z ústavu odešly, začaly se tím živit. Po převratu, když tady začaly ty divoké podnikatelské časy, kdy často rozhodovala jistá drzost, vystrčená brada, rázný krok, tak tihle lidé měli trochu problémy. Když chcete začít jako invalida podnikat, mnohem obtížněji získáváte půjčku, musíte neustále překonávat nedůvěru a řešit spoustu dalších překážek. Já jsem byl s řadou z těch, kteří prošli Ústavem, ve spojení, scházeli jsme se, bavili a radili a nakonec jsem se rozhodl a založil dvě eseróčka, za účelem zaměstnání lidí se zdravotními handicapy.

S čím jste začínali?
Jeden vozíčkář, můj žák, dostal podnikatelský nápad, na prodejnu a zkušebnu zdravotních pomůcek. Já jsem ho finančně podpořil a ukázalo se, že to je dobrý projekt. Dnes tento Pepa Melichar zaměstnává sám třicet lidí, prodejny existují tři.  Tenhle princip se dá vlastně uplatnit i na další činnosti, které jsme později rozjeli. Základem je štěpná, konkurenceschopná myšlenka, prostě přijít s něčím, co na trhu chybí nebo co tam třeba je, ale vy si myslíte, že by se to dalo dělat jinak nebo líp.

Můžete přiblížit aktivity, kterým se Vaše agentura věnuje v současnosti?
My jsme takový Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Lepíme plakáty pro kulturní účely, tiskneme je, prodáváme reprinty z historických plakátů, děláme originální pohlednice. Dále spravujeme a děláme archivy, poskytujeme šatnářské služby, recepční služby, v Přerově jsme otevřeli pobočku, která se věnuje práci s internetem – například kódování dat, zpracování mediálních obrazů, což je třeba bezvadná práce pro vozíčkáře. Takže kdybych to shrnul, je to spousta činností, které mají jednu společnou věc, dělají je výhradně nebo přednostně lidi s postižením.

Jak svoje zaměstnance vybíráte?
Víte, lidé mohu mít handicap různě vážný. Jediné, co od člověka, který k nám přijde, vyžaduji, to je schopnost vstřícné komunikace. To je základ. Jinak to, co on by konkrétně mohl dělat, si umíme najít, nebo se k tomu postupně dopracujeme. Tak, aby mu to vyhovovalo, práce ho bavila a aby to k něčemu bylo.

Odkud k vám postižení přicházejí'?
V poslední době spolupracujeme hlavně s úřady práce. Ze začátku zase tvořily zdroje hlavně osobní kontakty a doporučení, což v určité formě funguje stále.

Kolik zaměstnanců Vaše agentura má a jaké je procento znevýhodněných?

V současnosti zaměstnáváme asi devadesát osob s různým stupněm zdravotního nebo mentálního postižení. Znevýhodnění tvoří zhruba 90% všech lidí, kteří v agentuře pracují. V těch deseti procentech jde o práce, které tito zaměstnanci obtížně zvládali. Snažím se o to, aby i ti zdravotně postižení dělali pokud možno v otevřeném prostředí. Aby byli třeba v té šatně v Senátu, aby byli na té Staroměstské věži. Samozřejmě, mám spoustu lidí, kteří z nějakých důvodů chtějí dělat práci doma, což u nás také jde.

Využíváte při svém podnikání nějaké dotace, granty a podobně?
Podnik se neopírá o žádné dotace nebo sponzoring. Jsme regulérní obchodní společnost, s. r. o., nikoli chráněná dílna. Nechci, aby to znělo, že jsme v nějaké opozici vůči různým jiným projektům nebo neziskovým organizacím, ale prostě to je takhle. Všechny ty činnosti, které máme, je jich patnáct nebo sedmnáct, se dříve nebo později musí ukázat jako vitální, musí samy sebe uživit. Tak samozřejmě, neuživí to tak, že by z toho byly nějaký auťáky… Je to v takovém skromnějším režimu, ale funguje to.

Jaké plány máte do budoucna?
Můj cíl není mít tolik a tolik lidí, ale aby se ty lidi sami postavili na nohy. Aby třeba sami podnikali. Což se také děje. Když se mi stane, že mi třeba někdo přetáhne lidi, z nějaké firmy, která se toho třeba předtím bála, ale najednou zjistila, že to jde, tak já to neberu jako újmu. Když lidé s nějakým postižením nebo znevýhodněním získají pracovní návyky a sebevědomí, mohou jít dál. To je vlastně cíl celého tohoto podniku.

Autor: Martin Hruban

Více o Agentuře Pro Vás, s.r.o. naleznete zde

Sdilejte: