Chráněné pracovní dílny jsou podniky, které zaměstnávají zdravotně postižené. Dávají jim práci, umožňují jim být více soběstační. Ale nejen to. Dávají jim také možnost seberealizace, osobního rozvoje. V posledních letech v České republice vznikla chráněných dílen celá řada, mnohé třeba několikanásobně zvýšily kapacitu. Vše díky štědré podpoře státu. Bohužel se mezi lidmi, kteří skutečně rozhodli pomáhat, našli i ziskuchtivci. Ti přišli na to, jak systém příspěvků využít, a přitom třeba reálně nezaměstnávat ani jednu osobu s postižením.

Reforma veřejných financí, kterou letos představila vláda, se rozhodla tento stav řešit. Ovšem typicky „po Česku“. Na záhoně vyrostl vedle užitečných plodin i plevel? Vezme se sekačka a záhon posekáme celý! Plošné snížení státní podpory, které začalo platit od ledna 2008, totiž vedle „spekulantů“ výrazně postihne i poctivé dílny. Mnohé budou muset omezit počet postižených zaměstnancům, zastavit rozběhnuté projekty, některým hrozí i zánik.

Nevidomí, lidé s mentálním nebo zdravotním postižením, sociálně vyloučení. Výrobní družstvo Karko, které ve třech chráněných dílnách v severních Čechách zaměstnává 280 takových zdravotně postižených, je jedním z těch, kterých se připravovaná úprava zákona dotýká nejvíce. Ve společnosti Karko, které se věnuje výrobě dřevěných výrobků, opravě elektrických přístrojů a dalším činnostem, tvoří zdravotně postižení přibližně 80% zaměstnanců. Zatímco doposud díky zákonu o zaměstnanosti z roku 2004 mohli na každého těžce postiženého získat státní příspěvek až třináct tisíc korun, nyní to bude kvůli systému paušálních plateb jen cca devět tisíc.„Je to pro nás nepřijatelné. V současnosti hledáme možnosti, jak tuto situaci řešit. Pomoci by mohla i projednávaná novela zákona o zaměstnanosti, ale kdoví, kdy to bude?“ říká Vilma Huspeková, předsedkyně představenstva Karka. Jisté ale je, že jde o existenční záležitost. „Přijdou tak o čtyři miliony ročně. Pokud neseženou nějaký grant nebo sponzora, mohou to vydržet maximálně dva roky,“ odhaduje místopředseda Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených Karel Rychtář. Ze zhruba stovky podniků, které jeho organizace sdružuje, je v přímém ohrožení třetina.

V čem je problém?
Dílny, definované zákonem jako podniky, jejichž zaměstnance tvoří minimálně z poloviny zdravotně postižení, zaznamenaly v posledních letech v tuzemsku značný rozmach. Proč? Přispěl k tomu právě novelizovaný zákon, který firmám s více jak 25 pracovníky přikazuje zaměstnat nejméně 4 procenta postižených. Ti se mohou z toho z tohoto závazku „vyplatit“ poplatkem státu nebo tím, že nakoupí určitý podíl zboží nebo služeb právě od chráněných dílen. A zde leží jádro problému. Zákon totiž přesně neurčoval, zda výrobky a služby nakoupené komerční firmou od chráněné dílny musí být přímo jejím produktem, nebo zda se může jednat o pouhou "přefakturaci". Někteří podnikatelé přišli na to, že když chráněná firma nakoupí jakékoli zboží, které následně prodá s potvrzením o nákupu z chráněné dílny, nepřestává být chráněnou dílnou, má nárok na finanční podporu od státu na své postižené zaměstnance, i když reálně žádné nemá. Jako problematické se také ukázalo to, že státní podpora nebyla přímo vázána na platy zaměstnanců. „Ty peníze byly velice často používány na zcela jiné účely než na mzdy pro zdravotně postižené. Podle zákona totiž nebylo třeba vykazovat, na jaký účel byly použity,“ vysvětluje Jana Majerová z ministerstva práce a sociálních věcí. Úřad sice žádnou analýzu zneužívání prostředků zpracovanou nemá, ale argumentuje prostými čísly. V roce 2004 bylo vyplaceno na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením 649 milionů korun, odhad pro rok 2007 se blíží částce tři a čtvrt miliardy.

Všechny zainteresované strany se shodují, že se současným systém bylo třeba něco udělat. Administrativní zásah, kdy procentuální částku vypočítávanou z průměrné mzdy v ČR nahradí paušální příspěvek (6 000,- a 9 000,- korun pode závažnosti postižení) a nutnost prokázat skutečné mzdové náklady, ale provozovatelé skutečně funkčních chráněných dílen ostře odmítají. „Důsledkem rozhodnutí učiněného v „Evropském roce rovných příležitostí“ budou tendence ukončit zaměstnání většiny postižených lidí, jejichž výkon nepokryje alespoň minimální osobní náklady. Finanční dopady na většinu zodpovědných zaměstnavatelů OZP budou kruté,“ burcuje společné prohlášení Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených a Svazu českých a moravských výrobních družstev. „Kvůli snížení podpory pro zaměstnávání postižených a zpřísnění podmínek pro jejich poskytování mohou jen v Libereckém kraji přijít o pracovní místo stovky lidí“, varuje Milan Černík z 1. Integračního centra v České Lípě.

Chráněné dílny nejsou jen „fabriky“ pro postižené
Mnohé z dílen se snaží nespoléhat jen dotace. Hledají cestu, jak se prosadit na trhu práce, přizpůsobují svůj sortiment poptávce. Samy se snaží hledat odběratele, pokud to situace dovolí, vylepšují svoji situaci nákupem nové technologie. V ideálním případě se jim daří svými příjmy alespoň pokrýt náklady, v řadě případů dokážou být i ziskové. Navíc tím, že chráněné dílny dávají práci postiženým, šetří státní kasu o prostředky na jejich další finanční podporu (dávky nezaměstnaným apod.).

Celá věc má vedle ekonomického i další, podstatnější, rozměr, zákonem a jeho novou úpravou bohužel opomíjený. Dílny představují prostředí, kde mohou lidé s postižením najít pochopení, osobní naplnění a třeba i smysl života. Práce, kterou zde dostanou, je prostředkem integrace do normální společnosti, možností seberealizace. Součástí projektů chráněných dílen jsou často i různé tranzitní programy, rekvalifikační kurzy apod., které žijí právě ze státních příspěvků. I zde se manévrovací prostor se výrazně sníží. „Peníze lze získat z jiných zdrojů, zažádat ministerstvo práce, nebo čerpat prostředky z evropských fondů,“ tvrdí Jana Marková z ministerstva práce a sociálních věcí. Mezi provozovatele chráněných dílen ale vládne obrovská nejistota.

Text byl zveřejněn i v časopise Nový Prostor.

Sdilejte: