Působení PhDr. Petry Francové v neziskovém sektoru nedávno vyústilo v založení obecně prospěšné společnosti Nová ekonomika, jejímž prvním projektem se stala Tematická síť pro rozvoj sociální ekonomiky (TESSEA), která si klade za úkol podpořit rozvoj sociálního podnikání v České republice. „Hlavní okruh naší činnosti se točí okolo sociální ekonomiky a sociálního podnikání. Možná je to dané i tím, že jemi to hodně blízké... Jádro myšlenky spočívalo v přání dělat pomocí ekonomických nástrojů užitečné věci pro společnost a životní prostředí. Spousta lidí by ráda pomáhala, ale zároveň se chce uživit.

Dochází k prolínání neziskového a ziskového sektoru, které nejsou protikladné, ale mohou se doplňovat, čímž se vše posouvá trochu do jiné roviny,“ říká PhDr. Petra Francová „Naše organizace se snaží přejímat pozitivní vzory ze zahraniční, propagovat a prosazovat nové myšlenky a politikům nabízet nové strategie. Zároveň bychom se rádi věnovali poradenství a vzdělávání tak,
abychom měli kontakt s realitou a nebyli od ní odtržení.“

Pohybujete se v neziskovém sektoru téměř patnáct let. Kde jste začínala?
Nejprve jsem spolupracovala s někdejším ICN (nyní Neziskovky.cz - pozn. redakce) ještě v době, kdy v něm působila Jana Ryšlinková. Tehdy jsme získali finanční podporu od Kanadského velvyslanectví a během půl roku jsem měla založit Asociaci občanských poraden u nás a sehnat peníze na jejich fungování. Vlastně jsem ani nebyla řadový zaměstnanec, ale všichni z ICN mně moc pomáhali s tím, co jsem neuměla.
Jak nastavit financování organizace, právní záležitosti apod. Prožila jsem tam učednická léta...

A vše se povedlo?
Vznikla asociace, vše se rozjelo a nyní je po naší republice přes 40 občanských poraden.

Po odvedené práci jste od ICN odešla?
V Asociaci občanských poraden jsem působila sedm let a pak už jsem cítila, že potřebuji změnu, což bylo užitečné jak pro mě, tak pro tu organizaci. Člověk, který něco vybuduje, má k takovému podniku až nekritický vztah, drží jeho směřování, je zainteresovaný citově a já jsem si tehdy uvědomila, že bude pro obě strany zdravé, když se vazba přetne.
 

Kde jste poté působila?
Chtěla jsem se věnovat něčemu spojenému s Evropskou unií. Připravovala se kolem ní spousta novinek a zatoužila jsem být u toho. Na ministerstvo práce a sociálních věcí se začínal připravovat Evropský sociální fond a u jeho vzniku jsem pobyla dva roky. Pět let jsem pak působila v Nadaci rozvoje občanské společnosti, kde jsem měla na starosti evropské programy a tam jsem se začala věnovat také sociálnímu podnikání a sociální ekonomice.
 

V době rozhovoru pro Neziskovky.cz v roce 2008 jste pracovala jako expertka na sociální podnikání v Národní tématické síti C Iniciativy Společenství EQUAL a zároveň jste byla činná v občanském sdružení Nový Prostor.                                                          Tehdy jsem koordinovala činnost odborné skupiny NESEA, která dávala dohromady české pojetí sociální ekonomiky v rámci Národní tématické sítě pro sociální ekonomiku. Ve společenství totiž vznikaly inovativní projekty a tématická sít představovala nadstavbu, jež sloužila k nalézání společných zájmů a k prosazování tématu.

A jak vznikla Nová ekonomika?
Nový Prostor se hodně zabýval sociální ekonomikou a de facto ji v praxi dělal. Aby se organizace nemusela rozšiřovat, rozhodli jsme se, že založíme ještě jednu novou. Oproti původnímu zaměření se vlastně jednalo o nadstavbovou záležitost, která tady chybí.

Našli jste díru na trhu.
Mysleli jsme si, že jsme našli díru na trhu. Od začátku bylo jasné, že budu ta, která potom organizaci povede a do vínku jsem od Nového Prostoru dostala webové stránky, publikace, počítače a nábytek.

Na webových stránkách se dočteme, že Nová ekonomika byla založena za účelem iniciovat progresivní změny v oblasti ekonomické, enviromentální a sociální. Proč tato tři propojení?
Hlavní okruh naší činnosti se točí okolo sociální ekonomiky a sociálního podnikání. Možná je to dané i tím, že je mně to hodně blízké... Jádro myšlenky spočívalo v přání dělat pomocí ekonomických nástrojů užitečné věci pro společnost a životní prostředí. Spousta lidí by ráda pomáhala, ale zároveň se chce uživit. Dochází k prolínání neziskového a ziskového sektoru, které nejsou protikladné, ale mohou se doplňovat, čímž se vše posouvá do trochu jiné roviny. Tuto hlavní myšlenku jsme se snažili pojmově a teoreticky uchopit. A dospěli jsme k oné trojnosti - ekonomický prospěch, společenský prospěch a životní prostředí, což navíc vše souvisí i s udržitelným rozvojem. Naše organizace se snaží přejímat pozitivní vzory ze zahraniční, propagovat
a prosazovat nové myšlenky a politikům nabízet nové strategie. Zároveň bychom se rádi věnovali poradenství a vzdělávání tak, abychom měli kontakt s realitou a nebyli od ní odtržení. Takže ambice máme velké, ale co se nám podaří, to teprve ukáže čas.
Už máte i první projekt - TESSEA...
Nejprve jsem dlouho pracovala zadarmo doma, dokud jsem nedostala první projekt. Tím je Tématická síť pro rozvoj sociální ekonomiky a díky němu se naše organizace rozjíždí. Je to vlastně nový trend, do kterého se pouští spousta organizací...
Jedná se o silný proud všude po světě. A postupně bude ještě sílit. Každá země to má trochu jinak a my jsme se snažili vymyslet, jak to bude u nás. Ještě v EQUALu jsme vytvořili i určité definice a principy. Pracovali jsme s odborníky i akademiky a byli otevření každému, kdo se tématem zabýval. Se vznikem Nové ekonomiky se snažíme o širší celospolečenskou platformu. Možná to zní nadneseně, ale chceme, aby lidé, které sociální ekonomika zajímá, měli možnost vyměňovat si zkušenosti a propojit se. Pro projekt TESSEA jsme získali podporu i ministerstva práce a Tématická síť má dnes přes sto členů.

Jaké je jejich složení?
Polovinu tvoří organizace, druhou půli jednotlivci. Po členech v podstatě nic moc nechce, mohou ale sdílet informace a poskytujeme jim komunikační místo. Nový Prostor nám totiž přenechal webové stránky www.sociální-ekonomika.cz, které jsme předělali a jako nástroj našeho PR vydáváme i zpravodaj. Komunikace musí být živá. V rámci Tématické sítě je vytvořeno pět odborných skupin, daří se nám i přenos zkušeností z ciziny, pouze jsme omezeni finančními prostředky. Můžeme naše téma rozjet, můžeme pojmenovat okruhy k řešení, můžeme je otevřít, ale zatím se prostě nedají dělat zázraky.

Myslíte si, že TESSEA bude mít dopad i na širší společnost mimo neziskový sektor?
Doufám, že se síť rozšíří, ale stále si uvědomujeme, že myšlenka sociální ekonomiky všechno nevyřeší. Sociální podnikání je dílčí věc. Může být užitečné a může pomoct. Především přináší zajímavé impulsy. Velmi rozšířené, politiky i vládou podporované je ve Velké Británii, kde se označuje jako podnikání pro 21. století. V Británii se s jeho pomocí snaží kultivovat podnikatelský sektor, protože do něj vnáší etiku. Sociální podnikání je postavené na hodnotách a na jiném způsobu chování.

Nyní se připravuje zákon o veřejně prospěšných organizací... Můžete jeho podobu v tomto duchu nějak ovlivnit?
Jsme s jeho tvůrci ve spojení a snažíme se v podstatě hlídat, aby se do něj sociální podnikání vešlo. A aby ho zákon nějak negativně neovlivnil. Jedna z věcí, které budeme prostřednictvím Tématické sítě řešit, je reinvestice zisků ze sociálního podnikáni. Jestli se má zisk stoprocentně vracet pro účel organizace, nebo zda si ho mohou podnikatelé část nechat. V zákoně o veřejně prospěšných organizacích počítají se stoprocentní reinvesticí zisku a vůbec nepřipouští jinou variantu. Myslím si, že by to mohlo být demotivující pro lidi z podnikatelského sektoru. Ráda bych, kdyby se za dobu našeho projektu podařilo dospět k nějakému konsenzu.

Jak to mají třeba v té Británii?
Od našich partnerů vím, že tam sice vytvořili speciální právní formu vhodnou pro sociální podnikání, ale až na výjimky mají uzákoněnu stoprocentní reinvestici. Každý se snaží o nějakou definici sociálního podnikání, jenomže je to tak široké a složité téma. Časem zjistí, o jak nekonečnou práci jde. My se také snažíme dát mu nějakou formu, ale nechceme se na tom moc vyčerpávat. Jak říkal můj britský kolega, jedna z mála věcí, která ho činí srozumitelným, je právě to, že se celý zisk nevyvádí ven. Jakmile se podle něj připustí, aby se zisk nevracel do podniku, tak to pro veřejnost,
která to už nyní jen obtížně chápe, bude ještě méně srozumitelné.
V každém státě se tedy zřejmě bude muset tato forma podnikání přizpůsobit individuálním podmínkám. V každém státě je to jinak. My se můžeme pouze inspirovat. Naši partneři z Británie nám zpracovali studii o vývoji sociálního podnikání u nich, v níž uvedli jeho silné a slabé stránky, co mohlo být jinak a v podstatě i jejich model infrastruktury. Naším cílem je vytvořit český model inrastruktury sociální ekonomiky. Co by mělo být, jaké vzdělávání, finanční nástroje, jaká politická podpora, jak rozdat karty, aby se ta myšlenka uchytila. Máte před sebou ještě náročnou práci...

A kromě informací o sociálním podnikání a komunikaci, nabízí vaše organizace ještě něco jiného?
Nabízíme školení a poradenství do začátku. I v průběhu činnosti potřebují organizace poradenství, protože je mnohem složitější podnikat sociálně než podnikat normálně. Když přichází někdo z podnikatelského sektoru, má často problém. Představuje si, že zaměstná pár znevýhodněných lidí a už bude sociálně podnikat. Ale to není pravda. Sociální podnikání má jiné kvality, je nutné se jinak chovat k zaměstnancům, měla by být větší otevřenost, větší propojení i větší pomoc znevýhodněným lidem oproti běžnému zaměstnávání znevýhodněných. Podnik by se měl jinak chovat v místě své působnosti a spolu s místními lidmi se snažit reagovat na jejich potřeby. Větší otevřenost jak dovnitř, tak ven. Všichni se učíme a hledáme ideální model.

Třeba ho prostřednictvím tématické sítě objevíte.
Poslali jsme připomínky ministerstvu práce k úpravě výzev na vznik sociálních podniků, protože se tam teď bude provádět revize výzev. Předali jsme jim své podněty za Tématickou síť, což má jinou váhu než od jednotlivce. S Tématickou sítí máme mnohem výhodnější pozici. Je ale potřeba říct, že neprosazujeme zájmy jednotlivců, ani zájmy své, ale snažíme se prosazovat zájmy všech. Síť není naším vlastním nástrojem. Zplnomocnění
od kolegů z původní equalovské Národní tematické sítě pro sociální ekonomiku jsem dostala proto, že mi věřili, že to nezneužiji.

Funguje sociální podnikání především v regionech, kde lidé více znají své potřeby, nebo se více sociálních podniků zakládá ve velkých městech?
Městských podniků je víc. Sociální podnikání bychom rádi rozšířili v rámci rozvoje regionů, protože tam cítíme velkou potřebu a potenciál. Chceme oslovit místní lidi, starosty... Plánujeme spolupráci na krajské úrovni a chceme ve spolupráci s regionálními podniky, které se o to v Tématické síti zajímají, iniciovat jednání v jednotlivých krajích Sociální podnikání není jen o zaměstnání znevýhodněných, může se zaměřit i na ekologické iniciativy, které také mohou být finančně soběstačné. Jako prospěšná pro místní rozvoj by byla třeba ekofarma nebo podpora místních řemesel.
U nás je vlastně slovo sociální spojeno velmi úzce se sociálními službami a potřebami lidí s handicapem.
Sociální podnikání vzniklo mezi organizacemi, které jsou orientované na zaměstnávání znevýhodněných, ale jeho potenciál je mnohem širší, takže se nám podařilo integrovat i jiné proudy. Myslím si, že není tak důležitá nálepka, ale to, aby se lidé dokázali domluvit a spojit. Název sociální podnikání je opravdu ve své podstatě zavádějící. Tento pojem se zažil i v Evropské unii a jinde po světě, takže ani my ho nechceme úplně přejmenovávat a musíme s ním nějak žít. A jsme si vědomi, že ho lidé, kteří o sociálním podnikání nic nevědí, vnímají jinak.

Blíží se volby, co myslíte, kdo by dopřál sociálnímu podnikání větší prostor?
Před volbami oslovujeme všechny politické strany a byli bychom neradi a také si to hlídáme, kdyby se sociální podnikání pojilo jen s jednou z nich. Zatím víme o tom, že se o něj už dlouhodobě zajímá sociální demokracie, a myslíme si, že by slušelo i straně TOP 09. Strana zelených ho má přímo ve svém programu. Občanští demokraté by si k němu také mohli najít cestu, protože povzbuzuje iniciativu jednotlivých lidí, vede je k větší zodpovědnosti a k tomu, aby se nespoléhali na stát. Lidé se postaví na vlastní nohy a vydělávají. Nezůstávají v roli pasivních klientů státu.
Bohužel přetrvává mnohem jednodušší trend „nastavené dlaně“... Lidé by si měli umět pomoct sami a stát by jim měl k tomu vytvořit podmínky. A potom už moc nezasahovat. Nachystat hřiště, aby bylo kde hrát. Státu by se to i finančně vyplatilo. Jedna z našich dílčích pracovních skupin se zabývá měřením dopadů sociálního podnikání. Na západě už existují metody, které to umí spočítat a vše finančně vyjádřit včetně slovního komentáře.

A byl by to přesvědčivý argument...
Už před dvěma roky nám kolegové z Británie říkali: „Od samého začátku měřte. Když se do podnikání vkládají peníze, musí být vidět jejich návratnost. Pokud někomu věnujete nějakou finanční částku a za pár let si vzpomenete, že to chcete změřit, nemáte nastavené indikátory a nevíte, jak na to.“
V jedné z pracovních skupin se právě s metodami měření návratnosti seznamujeme. Jedna z nich se nám jevila jako nejrozumnější a pilotně ji zkoušíme
testovat v jedné sociální firmě.

Běh na dlouhou trať. Zase je ale příjemné vidět za sebou výsledky.
Baví mě to, proto to dělám.

Autor: Eva Pavátová

Zdroj: Rozhovor je přebrán ze Zpravodaje Svět neziskovek č. 3/2010,  www.neziskovky.cz

Sdilejte: